Dano, díky za podporu Sto skupin, moc si toho vážíme. Nadace České spořitelny je jedním z našich největších partnerů a dárců a už je to nějakou dobu, co jsme se na spolupráci domluvili. Jaký z toho máte pocit teď po půl roce?
Je to tak – teď je to zhruba půl roku, co jsme podporu schvalovali. Myslím, že je to jeden z projektů, který nám velmi dobře sedí do současné strategie Nadace České spořitelny (dále jen Nadace nebo NČS). Je zaměřená hlavně na podporu kompetencí dětí a mladých lidí a já jsem přesvědčená, že investice do rané péče (tj. jak do „včasné péče“, tak do předškolního vzdělávání) se vyplácí nejvíc. Další vzdělávání se na to pak nabaluje. Tato zjištění vyšla z řady studií – nakonec i z té, kterou jsme realizovali v roce 2019 (studie zde, pozn. autora).
Projektů, které tuto oblast podporují, jsme zatím v našem projektovém portfoliu moc neměli a na vás se nám líbilo spojení toho tématu – aby děti už v raném věku dostaly možnost potřebné kompetence rozvíjet – a vašeho odhodlání a „business“ přístupu, který je s tím spojený. Na základě toho jsme měli pocit, že má projekt šanci na úspěch.
A jaký z toho máte pocit po půl roce?
Mám signály od kolegyně Kateřiny Šaldové (projektová manažerka, se kterou v NČS spolupracujeme, pozn. autora), že se projekt vyvíjí dobře. A mám radost, že jste zareagovali na naši výzvu a začali spolupracovat s Platformou pro včasnou péči. U zrodu Platformy jsme stáli – byl to náš první velký projekt v této oblasti. A protože jedním z principů práce Nadace je propojování projektů, aby se mohly od sebe navzájem učit, jsme rádi, že jste výzvu ke spolupráci vzali pozitivně.
Nám to reálně hodně pomohlo – hlavně na začátku při nastavení kompetencí pro lidi, které hledáme do školiček – tj. jak hledáme chůvičky, jak hledáme pedagogy a pedagožky a jak hledáme vedoucí do školiček. Tam mají velkou zkušenost. A teď nám ještě pomáhají s realizací Nadačního fondu Sto skupin, skrz který podporujeme rodiny, které potřebují pomoc. Třeba tím, že jim na nějaký čas proplatíme školkovné, aby si stihli najít práci nebo vyřešit jiné problémy. Občas ale narazíme i na sociální problémy, které přesahují možnosti konkrétní školičky, a tam je právě příležitost propojit rodinu přímo s Platformou.
Přesně tak, tam je propojit a třeba najít možnosti i další pomoci.
Plus když se ptáš, jak se vám daří a jak to vnímám, tak vnímám velmi pozitivně posun ve vaší misi a vizi, jak jste ho prezentovali na posledním setkání (Setkání Sto skupin s partnery a dárci, pozn. autora). Ten posun od základního vnímání problému – že nejsou školky a je potřeba jich založit víc – k nové misi a vizi, kde vidím ten tah jak na dostupnost, tak na kvalitu předškolní péče a vůbec spojení s budoucností mladé generace, a to se mi líbí asi nejvíc.
Díky, mám radost, to je dobrá zpětná vazba 🙂 Napadá tě něco, co ti za posledních šest měsíců spolupráce udělalo radost?
Líbí se mi, jak na sebe umíte navázat řadu zajímavých donorů a spolupracujících institucí, že nespoléháte jenom na nás. Je vidět, že máte tuto oblast kvalitně propracovanou a že s fundraisingem aktivně pracujete. Díváte se na to, pro koho může být ta oblast zajímavá. A to je plus i pro nás – je to pro nás příležitost navázat nové zajímavé příležitosti, což je fajn.
A víc upřímně nejsem schopná posoudit – bohužel ze své pozice neznám všechny detaily spolupráce, můj pohled je spíš „high-level“.
Proto se ptám…
A proto mě nejvíc zaujal progres na úrovni strategie. U všech našich partnerů uvažujeme o dlouhodobé spolupráci a společné projekty vnímáme jako investici. Máme svou vizi a prostředky, které chceme každý rok investovat do podpory vzdělávání v Česku, a proto porovnáváme projekty z dlouhodobého hlediska podle toho, co můžou přinést. Jak se nám ta investice může vyplatit a jaký může mít dopad na děti, mladé lidi a na rozvoj jejich kompetencí.
Máte nějaké parametry, na základě kterých nastavujete návratnost té investice?
Hlavní pro nás je, aby každá organizace, kterou podporujeme, měla zpracovanou svou teorii změny. Aby měla jasno v tom, k jaké změně v českém vzdělávání chce projekt přispět, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu. Už když se začínáme o projektu bavit, je pro nás důležitý jeho zásah. Pokud se bavíme o tom, že chceme aktivně a zásadně ovlivnit budoucnost mladé generace, zásadní je dostupnost možností rozvoje kompetencí – ve školách i mimo školy, ale i v průběhu celého života. Je důležité, aby děti začaly rozvíjet kompetence co nejdříve, ale aby byly k dispozici i další příležitosti v průběhu života.
„Při rozhodování o podpoře je pro nás hlavní, aby měla organizace zpracovanou svou teorii změny. Aby měla jasno v tom, k jaké změně v českém vzdělávání chce projekt přispět, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu.“
Proto se díváme na ten zásah, které námi podporované projekty mohou způsobit. Po celé České republice, tak regionálně – k jak velkému počtu škol a dětí se můžou inovace ve vzdělávání dostat. To je asi základní parametr, který sledujeme.
Takže když to shrnu vlastními slovy, bude to něco jako: Nadaci České spořitelny záleží na tom, jestli projekty, které podpoří, mají potenciál podpořit větší množství dětí než…
Ano, přesně tak. Záleží nám na tom, jestli mají ambici a potenciál se šířit. Podporujeme inovace a ty mohou být v různém stádiu vývoje. Můžou být v rané fázi – tam Nadace funguje jako takový inkubátor. Nový slibný projekt zkusíme podpořit s určitou mírou rizika, dát mu peníze na rozjezd a zároveň víme, že to nemusí vyjít. Ale už na začátku musí takový projekt prokázat dostatečnou míru ambice a odhodlání, že pokud pilotní fáze vyjde, tak se chce šířit dál.
Nebo naopak u projektů, které už jsou v pokročilé fázi – odpilotované a vyzkoušené, tam nám jde o to maximálně podpořit jejich šíření, aby se ideálně dostaly na všechny české školy. Ve všech případech sledujeme kvalitu projektu a skutečný dopad na kompetence dětí, stejně jako schopnost partnerů tento dopad měřit.
Tohle vypadá jako analogie ze světa startupů…
V podstatě ano, dalo by se to tak říct.
Představím si radu Nadace jako investiční komisi, za kterou přijde někdo se „startup idea“ a snaží se ji obhájit. Pokud se to podaří, tak ji podpoříte a doufáte, že se vám ta investice vrátí.
Samozřejmě, návratnost je pro nás důležitá. A stejně tak je pro nás důležitý tým, který za projektem stojí. Díváme se na složení, jak zkušení jsou, jaké jsou kapacity týmu.… a podle toho se i rozhodujeme, jak cílíme naši podporu, jestli organizaci např. podpoříme i tzv. „kmenově“. Rádi podpoříme růst a profesionalizaci organizace, aby naše investice mohla být úspěšná.
Tady bych se hrozně rád vydal cestou fundraisingu a paralely „startupy a neziskovky“, ale… třeba příště. Napadá tě něco, co bychom mohli v rámci spolupráce NČS a Sto skupin zlepšit?
My jsme rádi takzvaně „u toho“. Rádi jsme v poměrně úzkém kontaktu s našimi partnery, rádi sledujeme pokrok projektů, otevřeně sdílíme úspěchy i naopak chyby. Jde nám o to, abychom mohli včas upozornit na nové příležitosti, které mohou projekt pozitivně ovlivnit, zprostředkovat propojení s dalšími partnerskými organizacemi a aktivně podporovat synergie mezi projekty.
Takže kdybychom mohli něco zlepšit, byla by to komunikace?
Asi vzájemná komunikace a otevřenost. Netvrdím, že je to teď problém….v komunikaci je vždy prostor ke zlepšení :).
Teď dva měsíce zpátky jsme zavedli měsíční newslettery pro partnery...
No tak super :)
Už jich máme víc a ambice volat jednou za měsíc každému z partnerů je neudržitelná.
Jasně, to určitě dává smysl.
Zároveň tím, že se hodně díváme na projekty jako na investice, tak jsme s partnery v poměrně intenzivním průběžném kontaktu, jdeme „společnou cestou“. Nečekáme jen na závěrečnou zprávu projektu na konci roku, ale snažíme se s partnery budovat vztah založený na vzájemné důvěře, jít po té cestě společně s nimi a snažit se jim pomoct. Tím nemyslím, že jim mluvíme do toho, jak projekt realizují. Snažíme se ale naší zkušeností přispět k úspěšné realizaci projektu.
Z toho často vznikají nové nápady, příležitosti a synergie, které třeba na začátku projektu my ani partner nevidíme.
To je vidět. Potvrzuju za Sto skupin jako neziskovku, že příležitosti vznikají po cestě. Jak je Kačka v kontaktu s Anežkou na naší straně, vznikají nové nápady…
Přesně tak. To je pro nás důležité.
A – co je možná ještě důležitější – je to proces učení i pro nás. To je další z hodnot, kterou v Nadaci máme. Snažíme se inovovat, rozvíjet se dál a učit se i od našich partnerských organizací. Byla by škoda o tuhle příležitost přijít.
Co jste se od někoho z partnerů naučili naposledy?
To jsou teda otázky na tělo (smích :) Co jsme se od kterého z partnerů naučili naposledy…
Ještě mám horší, pokud chceš „way out“… Druhá co mě teď napadla je: „Co se Nadace teď nejvíce potřebuje naučit?“
Nadace se určitě potřebuje naučit být srozumitelná navenek. Jak dobře komunikovat, co děláme, s jakými výsledky. Tento problém vnímám od začátku, co jsem přišla do Nadace. Asi s tím do jisté míry bojují všichni – určitě to není jen naše specifické téma. Ale problematika vzdělávání je docela složitá a pokud člověk není odborník, řadu věcí nemusí správně pochopit. Proto se musíme snažit být srozumitelní, konkrétní a věci zjednodušovat. Což znamená, že i naše partnery musíme motivovat v tom, aby byli schopni produkovat hmatatelné výstupy své práce, které se pak dají dobře prezentovat široké veřejnosti.
Zároveň si ale dáváme pozor, abychom věci nezjednodušovali až příliš – měli bychom zachovat „únosnou“ míru komplexity. Jednoznačně je potřeba, abychom byli schopni ukázat, jak konkrétně podporujeme rozvoj kompetencí mladých lidí, Jak na to jdeme, jak nám s tím naši partneři pomáhají, na základě čeho si je vybíráme, co s nimi konkrétně děláme… To je jedna z věcí, kde se od partnerů můžeme učit a vzájemně se podpořit.
Druhá věc je práce s daty. Letos se chceme nově podívat na data až na úrovni škol, abychom věděli, kam konkrétně naše podpora jde. Samozřejmě máme data i z minulých let, kvalitativní i kvantitativní, ale spíš obecného rázu. Teď si mapujeme, na kterých konkrétních školách naše projekty působí, kolik dětí a učitelů ovlivňují, jaké typy aktivit a intervencí zahrnují. Bude to velmi užitečný přehled, i pro naše působení a prezentaci v regionech.
S daty souvisí i poslední věc, která mě napadá, na kterou se chceme zaměřit a to jsou faktory, které určují, proč jsou některé školy přístupnější inovacím a progresivním výukovým metodám než jiné. Co všechno tam hraje roli, jestli je to otázka personálního obsazení, velikosti školy, lokality, případně co dalšího je potřeba brát v úvahu…. A jak tomu pomoci, aby se úspěšná praxe mohla šířit dál, protože školy jsou pořád alfa a omega všeho.
My jsme přesně tohle dělali na školky.
No vidíš, tak třeba nám tu můžete pomoci :)
Bylo to úplně na začátku, když jsme řešili jak správně nastavit architekturu Sto skupin. Jak má ta organizace fungovat – od mateřské neziskovky až po jednotlivé školičky v regionech. A potřebovali jsme znát (aspoň přibližně) odpověď na otázku, na jaké věci si musíme dát pozor, abychom pohlídali, že to bude fungovat. Že školičky na konci dne budou dobrý, že budou kvalitní.
Nemůžeme kontrolovat všechno, ani nechceme. A jeden z těch klíčových faktorů je, že lokální školička potřebuje nějakou míru svobody. Nemůžou být všechny přes kopírák jako pobočky DMka.
Určitě, pokaždé je ten kontext trochu jiný, pokaždé trošku odlišná situace..
Nejen kontext. Oni potřebují svobodu proto, aby v té školce rádi pracovali. A pokud lokální tým není spokojený, tak ani děti nemůžou být spokojené.
Ano, s tím úplně souhlasím. Tady si úplně ladíme. Principy, které uznáváte – ať je to individuální přístup k dětem, bezpečné prostředí, respektující výchova atp. jsou vlastně obecné principy moderní pedagogiky, které se snažíme udržovat napříč i ostatními projekty.
„Pokud opravdu chceme rozvíjet kompetence u dětí, nestačí jen podpořit inovativní programy nebo metody. Musíme pro ně správně připravit i prostředí ve školách a školkách.“
A to prostředí se musí v první řadě vytvořit, podpořit v tom ředitele, motivovat učitele, vysvětlovat, proč je to důležité, jak to správně nastavit… jak děti aktivizovat, jak s nimi správně pracovat na rozvoji kompetencí… a vůbec, co to vlastně je, ten rozvoj kompetencí. Tady se pořád setkáváme s velkou mírou nepochopení. Některé školy už jsou velmi daleko, ale pořád je tu velký prostor pro šíření dál. Proto se to snažíme podpořit.
Díky za to :)
Prostředí dětských skupin, školek i škol upravují konkrétní zákony a vyhlášky. Od velikosti tříd a počtu záchodků až po platy pedagogů a personálu. De facto nastavují podmínky v celém vzdělávacím systému. A teď zrovna prochází druhým kolem připomínkového řízení novela zákona o provozu dětských skupin a k ní dvě vyhlášky – požární a hygienická.
Za Sto skupin jsme už několikrát novelu připomínkovali ve Sněmovně (viz tady a tady). To je asi dobrá zpráva – mít možnost diskutovat se zastupiteli státu podmínky pro provoz. V nich pak musíme žít a zajišťovat kvalitu péče. Na druhou stranu je to docela náročná práce, zodpovědně připomínkovat novelu zákona o 36 stránkách paragrafů psaných právničinou. Určitě to nemůžou dělat všichni. Stojí to dost času a energie.
Když to dělají firmy, je to lobbing a dává to smysl. Firma do lobbingu může investovat, protože vidí návratnost. Jednou, třeba za několik let, se jim to vyplatí. Ale v nezisku tahle motivace nefunguje. Tak proč by to měly neziskovky dělat? A pokud to nemají dělat neziskovky, tak kdo? Děláte vy jako Nadace České spořitelny něco jako advokacii ve vzdělávání?
Upřímně pořád přemýšlíme, jak na to správně jít. Řadu věcí dělají naši partneři právě díky tomu, že je podporujeme, advokační aktivity jsou součástí našich společných projektů. Máme skvělou zkušenost třeba s Učitelem naživo. Ti teď komentovali novelu zákona o pedagogických pracovnících a aktuálně budou přesouvat svou pozornost k novele školského zákona.
Ano, znamená to, že si museli vybudovat advokační tým a kompetenci v rámci organizace. V tom máš úplnou pravdu, že to stojí spoustu času a vůbec to není jednoduchá věc.
Taky úplně souhlasím s tím, že to nemůžou dělat všichni. Ani by to nebylo efektivní. Proto Učitel naživo v rámci advokacie aktivně spolupracuje a koordinuje společné aktivity v rámci tzv. čtyřkoalice s organizacemi Učitelská platforma, Otevřeno a Začni učit!.
Vy máte interní čtyřkoalici?
Nadace není součástí, ale ke vzniku aktivně přispěla :)
To jsem nevěděl :)
Z mého pohledu to spojení dává smysl, vzájemně se doplňují a spolupracují, protože není efektivní, aby každá organizace řešila advokacii samostatně. Advokační aktivity jsou pro dosažení systémových změn ve vzdělávání nezbytné a jsme rádi, že je můžeme podpořit prostřednictvím našich partnerů. Zároveň my v Nadaci České spořitelny v současné době advokační kapacitu nemáme.
Není to škoda? Neměli byste mít?
To je otázka. Museli bychom si dobře definovat oblasti, do kterých má smysl jít v kontextu současné strategie. Zaměřujeme se na rozvoj kompetencí mladých lidí a témata finanční zdraví a finanční vzdělávání. Myslím, že naše role je spíš spojovat hlavní aktéry v těchto prioritních tématech, budovat spolupracující komunitu, nastavovat společnou ambici a hledat konkrétní formy spolupráce. Pokud jde o advokacii ve smyslu legislativních změn, tak tam se teď nemáme kapacitu pouštět. Ale rádi podpoříme organizace, které mají lepší potenciál v tom teď uspět. Které mají expertizu v dané oblasti, protože to je pro úspěšnou advokacii zásadní.
Takže NČS je ochotná podpořit konkrétní organizace v advokacii konkrétních témat protože vidíte, že tam mají větší expertízu.
Přesně tak. A s Učitelem naživo se to teď potvrzuje.
Zajímalo mě, jak o tom uvažujete. Jak to mám teď na stole, přemýšlel jsem o tom, kdo by to měl dělat, a jaké jsou silné a slabé stránky. A u vás vidím obě. Na jednu stranu můžete podpořit někoho, kdo to bude dělat dobře. Ale zároveň by bylo snadné vidět to u vás jako střet zájmů. Kdybyste přišli na Vládu s tím, že jako Nadace České spořitelny lobbujete za něco, tak to už je složitý…
Ano, není to úplně jednoduché. Proto se na to snažíme jít cestou podpory partnerských organizací. Spolupracujeme s nimi dlouhodobě, bavíme se o potřebě systémových změn, známe silné stránky partnerských organizací…. Navíc všechno má svůj čas a např. i v Učiteli naživo k tomu dospěli až časem, když si uvědomili, že systémová změna, o kterou usilují, nebude bez změny některých zákonů možná. Ale je to velká práce, která s sebou nese budování vztahů, budování know-how, až potom může být úspěšná.
Řada našich partnerů dělá advokacii velmi dobře. A vy máte taky potenciál v této oblasti uspět. :)
Je to potřeba. A shodou okolností teď je i ten správný čas to řešit, protože novela zákona a jeho vyhlášky se teď ve Sněmovně řeší, teď je to otevřené. A my to řešíme tak trochu z nutnosti – Olga Richterová nás pozvala ke kulatému stolu k připomínkování té novely – sami jsme s tím nepřišli, protože máme plné ruce práce s jinými věcmi…
Asi jste na sebe už byli nějak navázaní, nebo na základě čeho Vás pozvala?
Hádám, že někdo z jejího týmu zaregistroval Sto skupin v médiích, že stavíme školky a vypadáme důvěryhodně. Tak nás prostě pozvali. Nevím přesně – neptal jsem se jí…
Tak to znamená, že děláte svou práci dobře. Kdybyste ji nedělali dobře, nepsalo by se o vás a nebyli byste vidět v médiích. Všechno souvisí se vším.
Díky, snažíme se :)
I to je důvod, proč s partnery rádi spolupracujeme dlouhodobě. Začne se u jedné konkrétní oblasti a pak se spolupráce rozvíjí dál. Objevují se nové cesty, po kterých se organizace může vydat. Proto se rádi bavíme o tom, jak se i naše podpora může vyvíjet, aby to dávalo smysl. Aby to nebyla jen jednorázová investice.
Takže pokud se budeme bavit o případné následné podpoře Sto skupin, bude dobré si říct, jak se to posunulo u vás i u nás. Jak se změnila mise a vize, kterou máte, jak případně souvisí i s advokacií, co by to pro vás znamenalo. To je standardní proces.
Díky. My jsme v tom poprvé – je to naše první neziskovka, takže jak to přichází, tak se to snažíme řešit. A je to vidět, že jak se v tom tématu posouváme, tak vznikají nové role, nové potřeby a příležitosti a najednou chceme dělat i advokacii, protože vidíme, že je to potřeba… Začínáme dělat výzkum v předškolním vzdělávání, protože je vidět, že tam chybí data. Takže tak. Větví se to na víc stran.
Ano, je to tak. Myslím že je to úplně normální, přirozený vývoj. Musíme být flexibilní a změnám se přizpůsobovat – my jako donor i vy jako partner. :)
Přemýšlím, jak to hezky uzavřít ten rozhovor, protože už se bavíme dost dlouho :)
(Smích :)
Kdybys mohla mít tři přání od spolupráce s námi, nebo s kýmkoliv dalším ve vzdělávání, co by sis přála?
Přála bych si, aby se inovace, programy, vzdělávací aktivity – cokoliv, co ta organizace ve vzdělávání řeší – dostaly k co nejvíce dětem v Česku. Aby byl zásah co největší.
Druhá věc – aby naši partneři do své práce dokázali zahrnout co nejvíc dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí. To je pro nás hodně důležité – aby se podpora dostávala tam, kde je opravdu potřeba, nezůstávala jen na povrchu nebo v sociálních bublinách, aby se zvýšila dostupnost kvalitního vzdělávání pro všechny děti. Jednoduše – „aby nejlepší škola byla ta, která je nejblíž“. Nebo školička, to už je jedno :)
A třetí přání, aby fungovala vzájemná spolupráce, propojování hráčů na poli vzdělávání a abychom se od sebe učili navzájem.
Díky za rozhovor v poločase prvního roku spolupráce, snažíme se jak můžeme. Díky moc za pomoc i za podporu. Pokud budete potřebovat cokoliv řešit, klidně se nám ozvěte. A mám radost, že to funguje :)
Dana Brandenburg
Absolvovala Fakultu mezinárodních vztahů na VŠE a vzdělávání se věnuje celý svůj profesní život. Začínala jako koordinátorka programu Erasmus v Národní agentuře evropských vzdělávacích programů, poté pracovala jako ředitelka Centra zahraničních studií při Masarykově univerzitě v Brně. Před svým působením na pozici ředitelky Domu zahraniční spolupráce pracovala tři roky jako Senior Project Manager v konzultantské společnosti CHE Consult v Berlíně. Od roku 2017 zastávala rovněž pozici viceprezidentky evropské asociace ACA a byla členkou správní rady Fulbrightovy komise v ČR.
